| Vodíkový
můstek je slabá
interakce mezi
atomem vodíku,
"ochuzeným"
o elektrony a jiným
atomem, který má
"přebytek"
elektronů. K
"ochuzení"
atomu vodíku dochází
v případě, že
je vodík vázán
chemickou vazbou na
tzv.
elektronegativní
atom. Nejčastějším
příkladem může
být hydroxylová
skupina (-O-H).
Kyslík je silně
elektronegativní,
tzn. že přitahuje
2 elektrony, sdílené
ve vazbě s vodíkem
"k sobě".
Vzniká tak tzv.
dipól, tj.
nerovnoměrné rozdělení
nábojů, kdy jsou
elektrony nahloučeny
blíže atomu kyslíku,
ten má pak tzv. částečně
(parciálně) záporný
náboj, zatímco
vodíkový atom je
o elektrony částečně
ochuzen, takže má
částečně (parciálně)
kladný náboj.
Pokud se takovýto
atom vodíku,
"vyčnívající"
ze své molekuly na
okraji OH-skupiny,
octne blízko jiného
elektronegativního
atomu, který si
"k sobě stáhl"
elektrony z jiné
chemické vazby a získal
tak jejich "přebytek"
a částečně záporný
náboj, budou mezi
částečně kladně
nabitým vodíkem a
částečně záporně
nabitým partnerem
působit přitažlivé
síly a vznikne vodíkový
můstek. Nejčastější
příklady vodíkových
můstků mezi
postranními
skupinami molekul
jsou uvedeny níže
(vodíkový můstek
je znázorněn tečkování):
molekula
-- O - H ....... O
-- molekula Vodíkové můstky nejsou chemické vazby, jde jen o slabé interakce, takže jeden osamocený vodíkový můstek je při normálních teplotách zcela nestabilní. V biologických molekulách má význam zejména pro orientaci molekul při jejich prostorovém uspořádání (viz komplementarita bází) a může molekuly významněji stabilizovat v případě, že se v molekule vyskytuje velké množství vodíkových můstků. |