Princip impregnačních metod spočívá ve vysrážení solí těžkých kovů (nejčastěji stříbra) na některých buněčných, případně i mimobuněčných strukturách. Největší použití a zásadní význam mají tyto metody v neurohistologii. Podle způsobu provedení je dělíme na impregnaci in toto, při kterých impregnujeme celý bloček nervové tkáně, a na impregnaci v řezech - buď zmrazených nebo parafínových. K prvé skupině patří impregnační metoda podle Golgiho, která při svém zavedení měla mimořádný význam pro poznání základní stavby nervového systému a neztratila své důležité postavení ani v součastnosti, např. v kombinaci s metodami elektronové mikroskopie. Princip této metody spočívá v tom, že bločky nervové tkáně se především fixují ve směsi dvojchromanu draselného s oxidem osmičelým a poté impregnují v roztoku dusičnanu stříbrného. Hlavní předností této metody je, že se ve tkáni CNS z velkého množství neuronů impregnují pouze některé a u těchto neuronů se vyredukované stříbro ukládá nejenom v jejich tělech, ale i ve všech výběžcích, dendritech i neuritech až do nejjemnějšího terminálního větvení. Bloky krájíme na poměrně tlusté řezy (100-200 um), ve kterých můžeme sledovat detailní větvení dendritického stromu i průběh axonů a nervových drah. V současné době se k vyhodnocování těchto preparátů používá počítačová technika, umožňující přesné prostorové znázornění celého neuronu.

Z impregnačních metod prováděných na zmrazených řezech se nejvíce osvědčila metoda podle Bielschowského, Grossové a Lavrentěva. Tato metoda používá k impregnaci amoniakálního roztoku stříbra a je vhodná především pro znázornění nervových vláken v periferním nervovém systému a k demonstraci nervových zakončení. V parafínových řezech provádíme impregnaci nervových vláken jak z centrálního, tak i z periferního nervového systému pomocí koloidního roztoku stříbra (Protargol-proteinát stříbra) v metodě podle Bodiana.

Kromě neurohistologie se impregnační metody používají i v cytologii, např. při průkazu Golgiho komplexu, k průkazu kalcia (fosfátů), k impregnaci buněčných hranic a stěn apod. Z extracelulárních struktur můžeme s použitím impregnačních stříbřících metod prokazovat např. retikulinová vlákna. Impregnační metody s využitím fenoménu tzv. "argyrofilie" a specifické "argentafinity" sehrály velkou roli v identifikaci buněk periferního endokrinního systému, a jsou i v dnešní době významnou pomocí v histopatologické diagnostice, zejména některých nádorů neurogenního a endokrinního základu. Tyto metody se rovněž uplatňují v histologické diagnostice bakteriálních a mykotických infekcí (např. stříbření spirochet, Grocottova metoda k průkazu plísní a kvasinek).

Fotogalerie

	Nervová buňka s tělem (P = perikaryon), z něhož vybíhá strom dendritu (D) a z báze odstupuje tenký neurit (a = axon). Impregnace metodou Golgiho. Mikroskop ZEISS NfPK. Zvětšení 1130x. (J. Malínský)
	Purkyňova buňka mozečku se znázorněnými výběžky a neuroaxony. Impregnační stříbřící metoda "K1" s fyzikálním typem vyvíjení. Mikroskop AMPLIVAL ZEISS Jena. Zvětšení 600x. (R. Koďousek)
	Argyrofilní buňky (A) Langerhansova ostrůvku pankreatu člověka (pozitivní buňky černě). Impregnační stříbřící metoda s fyzikálním principem vyvíjení. Mikroskop AMPLIVAL ZEISS Jena. Zvětšení 940x. (R. Koďousek)
	Kvasinkový mikroorganismus - původce kryptokokózy v plicní tkáni. Některé buňky (tmavohnědé) pučí. Grocottova metoda. Mikroskop AMPLIVAL ZEISS Jena. Zvětšení 2240x. (R. Koďousek, M. Hejtmánek)