Metody fázově kontrastní a interferenční mikroskopie umožňují kontrastní zobrazení nekontrastních, bezbarvých, průhledných, objektů, především živých buněk různých typů a jejich součástí.

Princip fázového kontrastu spočívá v tom, že fázové rozdíly světelných paprsků procházejících buňkou, které lidské oko nevnímá, se mění příslušným zařízením v rozdíly amplitudy, které rozeznáváme jako světlejší a tmavší místa objektu. Kontrast i rozlišení lze ovlivnit změnou indexu lomu média, ve kterém se pozorované buňky nacházejí.

Princip interferenčního mikroskopu je v tom, že tok světelných paprsků mikroskopem se příslušným zařízením nezávisle na objektu štěpí a znovu spojuje, aby vznikla interference paprsků využívaná ke kontrastnímu zobrazení fázového objektu. Speciální metodou je interferenční fázový kontrast, který umožňuje nastavit kontrast obrazu právě tak, aby byla optimálně zobrazena jen určitá buněčná struktura (např. jádro).

Metody se používají pro pozorování živých buněčných kultur, chromozómů, mikroorganismů z kultur, exkretů, exsudátů aj. Osvědčují se při filmovém snímání (mikrokinematografii) dělících se a pohybujících se buněk. Patří mezi rychlé diagnostické metody v mikrobiologii a parazitologii. Užívají se také k dodatečnému zvýšení kontrastu u slabě zbarvených tkáňových řezů a roztěrů.

Fotogalerie

	Pučící buňky mikroskopické houby Chrysosporium parvum var. crescens vyvolávající plicní onemocnění. Snímek za živa. Fázový kontrast. Mikroskop NU 2 ZEISS Jena. Zvětšeno 2800x. (M. Hejtmánek)
	Lidské vajíčko. Nativní preparát ve fyziologickém roztoku. Interferenční fázový kontrast. Mikroskop PERAVAL ZEISS Jena. Zvětšení 1310x. (M. Hejtmánek)